Německo versus Ukrajina

Každý, kdo sleduje s napětím vývoj války na Ukrajině, musí nutně kroutit hlavou nad nejasným, váhavým a opatrným postojem Německa. Důvodů, proč je tomu tak, se sešlo hned několik.

Předně je to stále ještě historická daná opatrnost, pokud se jedná o jakékoli vyzbrojování. Ano, tolik let od konce druhé světové války, se naši sousedé nemohou zbavit pocit viny, který deformuje „normální“ uvažování a rozhodování.

Dále je nutné si uvědomit, že ti, které je možné vinit z obrovské energetické závislosti na Rusku, pocházejí ze stejné sociálně demokratické partaje, jako současný kancléř Scholz. Odstrašujícím příkladem je bývalý kancléř Schröder, které po skončení svého mandátu nastoupil přímo ke Gazpromu. Jeden nemusí být detektiv, aby si domyslel, co tam měl asi jiného za úkol než lobbing, což je jen vznešené slovo pro korupci.

Naprosto klíčovou roli hraje již zmíněná maximální závislost na dodávkách ruského plynu. Zájmy nesmírně vlivného německého průmyslu musí každý kancléř vzít v potaz. Skutečnost, že je v koalici se zelenými mu svazuje ruce i v záležitosti případného odložení uzavření posledních jaderných elektráren.

Německá společnost je také unavená z dlouholeté podpory migrantů. Všichni si ještě pamatujeme, jak je Mutti Merkel víceméně k imigraci vyzvala a jak podlehla dojmu, že je možné se s VVP kamarádit. Teď je asi někde zalezlá a nevystrkuje nos…

Dubnový dopis osmadvaceti „intelektuálů a umělců“ spolkovému kancléři, ve kterém uvádějí, že dodávkami zbraní se bude válečný konflikt pouze prodlužovat, snad musí být dílem Moskvy. Nikdo soudný přece nemůže jinými slovy vyzývat suverénní stát, aby se vzdal části svého území a postoupil je Rusku. Ty uvozovky jsem tam dal proto, že mezi nimi jsou i kabaretiéři a feministky, které (při vší úctě) obvykle intelektuály nenazýváme.

Dopis pochopitelně u části veřejnosti rezonoval a vyvolal zcela vážnou diskusi, jestli na tom něco není. Domnívám se, že opravdu není. Národ, který tak často vzpomíná na období Třetí říše, by si měl vybavit i Mnichovskou dohodu, jejíž obdobu by měly zřejmě mocnosti (pokud možno bez účasti Ukrajiny) uzavřít, jen kvůli tomu, aby se mohli Němci i nadále třikrát denně sprchovat a přenášet vzácné hlemýždě přes dálnice?

Již jednou jsem ve zprávách zmínil nepozvání spolkového prezidenta do Kyjeva. Tam už jde pravděpodobně jen o to, že kdo nemá selfie se Zelenským, je ve společnosti politiků looser. První a jedinou originální cestou zůstane jen výprava českého a polského premiéra. Čím déle, o tom (ne)pozvání přemýšlím, tím více Zelenskému jeho poměrně tvrdé rozhodnutí schvaluji. FWS je v očích Ukrajiny kolaborant a že je zrovna prezidentem Německa to na tom nic nemění. Podle posledních zpráv prý si ale už telefonovali a snad nakonec do Kyjeva pojede.

Zajímaly by mě také podrobnosti kšeftu, který se právě připravuje mezi SRN a ČR. My pošleme na Ukrajinu naše staré ruské zbraně, které umí Ukrajinští vojáci ovládat a za to dostaneme německé tanky Leopard.

Čili Němci dodrží svou premisu nedodat na Ukrajinu zbraně, budou tedy polo oblečení a půjdou napůl pěšky, jako ta princezna a zároveň se zbaví dosluhující techniky. To ostatně uděláme i my a teď jde o to, jestli ty Leopardy ještě jezdí a kolik nás bude stát případná oprava. To se nedovíme, to je schováno pod fíkovým listem vojenského tajemství. Mohou totiž být zadarmo drahé, podobně jako zapůjčení nesmyslných švédských stíhaček, které jsme za ta léta zaplatili už třikrát, abych citoval vysoce postaveného vojenského odborníka. Kromě toho nikdy nebyly kompatibilní s technikou NATO. Děkujeme pane Špidlo!

Na závěr přidám ještě postoj Švýcarska, který také upomíná na doby WWII, kdy dodávalo zbraně všem stranám konfliktu a Hitler jej neobsadil jen proto, že si tam všichni nacisté ukládali peníze a nakradené židovské zlato. Ostatně dodnes najdete mezi návštěvníky švýcarských bankovních sejfů všechny zločince světa: komunisty, nácky, narcos, africké diktátory, šejky s utěrkami na hlavě, mafiány a samozřejmě Rusáky, jak je oprávněné nazývá paní Drábová.