Bartolomějská noc

Jenže velkouzenář Bureš žádným nováčkem na politické scéně není – on je spíš novičokem naší politiky. Jeho bezcharakterní jednání je v tuzemsku notoricky známo - všichni dávno vědí, že král je nahý.

V dobách, kdy pánové hájili svou čest v šermířských soubojích nebývalo zvykem jako ve filmech o mušketýrech, že jeden druhého proklál svým mečem skrz na skrz. Většinou se bojovalo „do první krve“. Podobně se o oné bartolomějské noci českého parlamentu vyjádřili někteří neobvykle upřímní členové ČSSD – „do první zrady a dost!“ 

Stejně tak jako zástupci pravice si myslím, že to by platilo pro nově příchozího vejdu, jak říkávali pánové Werich a Horníček. Jenže velkouzenář Bureš žádným nováčkem na politické scéně není – on je spíš novičokem naší politiky. Jeho bezcharakterní jednání je v tuzemsku notoricky známo, takže pánové se v zoufalství chytali stébla, které neexistuje – všichni dávno vědí, že král je nahý.

Zřejmě únavě, velkému psychickému tlaku a Kalouskovým útokům můžeme připsat skutečnost, že si řepkový král strhl škrabošku léta pracně vytvářenou jeho mediálními poradci a ukázal svou pravou tvář. Kdo to neviděl v přímém přenosu, může si to najít na YouTube. Tak tohle, dámy a pánové, je náš nový premiér! Stejně jako mlha na Hradě je to hospoda IV. cenové skupiny, nic jiného. 

Jejich úspěchy donutily mě zamyslet se v obecnější rovině. Zdá se, že definitivně končí éra demokracie – politiků zcela zbytečně svázaných naškrobeným kabátkem nějaké ideologie. Je zcela jedno zda zprava či zleva, museli se pohybovat v rámci svých programů. To není vůbec pohodlné a jednoho to brzdí v rozletu. Je omylem domnívat se, že tahle nová doba začala teprve Trumpem a Burešem. Vždyť co jiného dělá dlouhá léta ta špatně oblečená svazačka za naším plotem? Krade jako rozinky z dortu ostatním stranám z jejich programů témata, kterými se lidu zalíbí a to vše bez ohledu na vlastní stranický program.

Doporučím všem laskavým čtenářům knížku Martiny Winkelhofer: Evropské panovnické rody. /Ikar 2016/ Pojednává o posledním období feudalismu, kdy Evropu ovládalo jen několik panovnických rodů. O významné roli médií a jejich vlastních chybách, které uspíšily konec starých časů. Není to bulvár, třebaže podtitul zní „v zrcadle jejich skandálů“.

Proč to zmiňuji? Mám pocit, že jsme opět svědky takového zániku. Trvalo to jen sto let, aby se demokracie přežila. A opět za tím stojí média, tentokrát nejen v rukou oligarchů, ale možná i pološílených hackerů a nezletilých youtuberů. Opět za tím je chamtivost těch, kteří nikdy nemají dost a obecnému lidu se ještě arogantně smějí do očí.

Není v našich schopnostech a možnostech jít a uhasit hořící Řím, budeme se muset v té nové době naučit žít.