Diagnóza "esdéčko"

Lékař: Sestři, koho tam máme dál?

Sestra: Ňákýho Édu Nováka.

Lékař: Co je to zač?

Sestra: To je esdéčko...

Lékař: Aha!

Tohle není anekdota bez pointy, tohle je hodně smutný příběh z naší současnosti. V té otázce: „Co je to zač?“ je obsaženo všechno na škále od „kulicha“ až po to „esdéčko“.

V případě kulicha by ještě následovala otázka: „čí?“, aby bylo jasné, zda je to grátis služba nadřízenému, anebo z toho něco kouká. Na opačném konci potravinového řetězce je „esdéčko“, do kterého se již nevyplatí investovat ani čas, ani energii, ani drahé úkony či léky. Takový jedinec už je pro společnost bezcenný, vlastně jen zatěžuje průběžný solidární systém a protože už nevydělává, vysoce pravděpodobně ani nevylepší životní úroveň lékaře. Že jsem zapomněl vysvětlit kdo to je? Bystřejší čtenář již tuší, že se jedná o Starobního Důchodce.

Nedávno jsem si přečetl, že naši lékaři mají průměrně 15 minut času na to, aby pacientovi oznámili fatální diagnózu. Děje se tak převážně na chodbách lékařských zařízení. V současné době probíhá iniciativa ze strany asociace paliativních zařízení, aby se tento čas prodloužil na 30 minut a v každé nemocnici na to byla vyčleněna místnost, kde by lékař mohl s pacientem v klidu (a v sedě) promluvit.

Je třeba to institucionalizovat? To to necítí lékaři sami?

Cením si toho, že máme v porovnání například s UK nebo Kanadou krátké čekací doby na operace. České zdravotnictví ve srovnání se světem co do vybavení i kvality úkonů nevychází vůbec špatně. Mám bohužel už i osobní zkušenost s lékaři například v USA, ve Španělsku a ve Skotsku, takže mohu porovnat a zodpovědně říci, že ale chování lékařů a etika lékařského povolání je u nás opravdu jako v zemi, kde včera ještě znamená zítra!

Kdysi se někdo ptal pana Wernera Siemense (1816-1892) na tajemství úspěchu jeho firmy. Odpověděl: „Nejprve jsem svým zákazníkům hodně slíbil.“ A pak? „A pak jsem to všechno splnil.“ Na zdi královské nemocnice v Perthu (Skotsko) bylo už v roce 2001 etické desatero - dodnes lituji, že jsem si ho tehdy nevyfotil. Jenže ono nebylo jen na zdi, lékaři i sestry se jím opravdu řídili.

Možná by bylo dobré, aby někteří naši lékaři opravdu na nějaký čas odešli na zkušenou do ciziny a to desatero tam dostali do žil. Pokud možno intravenózně!