Za posledních devět let jsem nachodil s batohem na zádech na třech trasách Svatojakubské pouti kolem šestnácti set kilometrů. V nakladatelství Epocha o mých cestách vycházejí knížky, kde popisuji zážitky i rady a informace, pro zájemce, kteří o Caminu teprve uvažují. Španělsko je nádherná země a lidé jsou (nejen k poutníkům) velmi vstřícní a příjemní. Jsou vždy ochotni s úsměvem pomoci, bohužel jejich snaha pochytit alespoň pár slovíček v jakékoli cizí řeči není příliš silná. Neodvažuji se tvrdit, že jsem odborníkem na národní mentalitu, ale je na první pohled patrné, že se jedná o zemi jižního naturelu. Ten je pro mě při vší úctě synonymem pro menší organizovanost a nižší snahu ohromovat pracovním výkonem. To zní možná negativně, ale tak to myšleno není. Druhou stranou této mince je totiž barevnější, hlučnější a zábavnější způsob života v rodině i s přáteli. Asketičtější, uzavřenější a na výkon orientovaný protestantský sever by jim mohl ledacos z té člověčiny závidět.
Pokud se jedná o politicko-ekonomickou situaci, byli by asi mnozí naši „nespokojení“ dost překvapeni. Ono totiž není jen Španělsko velkých měst a středomořského pobřeží žijícího z turistického ruchu, také existují chudší regiony (například Asturie, Galicie), kde lidé žijí společně s dobytkem v polorozpadlých kamenných domech, na dvoře mají pohříchu neuvěřitelný nepořádek a ani je nenapadne, že tudy ročně projdou desítky tisíc poutníků, kteří mají různé potřeby a bylo by jim možné ledacos nabídnout. Od mého španělského kamaráda z dětství vím, jak nám závidí naše tolik kritizované zdravotnictví.
I tady je spousta vesnic, kde není obchod, hospoda, zastávka autobusu. Nezaměstnanost je ve Španělsku aktuálně 12,6 % – to je více než 2,5 milionů osob! Nezaměstnanost mladých, která činila před deseti lety 50 %, klesla na 28 %. To pokládají za ohromný úspěch! Srovnejte to s námi.
Pokud se naši nespokojení občané chtějí srovnávat s nejvyspělejšími ekonomikami, pak bychom se museli podívat především na naši produktivitu práce, která je stále hodně mizerná a bude největším zdrojem problémů naší ekonomiky i do budoucna.
Realista by si měl spokojeně uvědomit, že jsme na tom líp než shora zmíněný evropský Jih a pokud má pocit, že je mu to pořád málo, tak by měl místo chození na Václavák vzít druhou práci a neposlouchat žvanily nabízející jednoduchá a přitom nesmyslná řešení.
