Kdybych nejezdil na motocyklu, který je jednoznačně (ač jsem výfuky nijak neupravoval) zdrojem rámusu, založil bych Ligu proti hluku. Může se vám to zdát divné, že mi ve věku, kdy už sluchu ubývá, nadměrný hluk vadí. Jakkoli absurdně to zní, je to tak, že čím hůř slyšíme, tím více nám vadí nadměrný, a hlavně zbytečný hluk.
Na prvním místě bych jmenoval údržbu městské zeleně a parků. Listí se nehrabe, nýbrž fouká fukarem, tráva se nekosí, roští neobsekává srpem, mnoho hodin musíme poslouchat stroje.
Řidiči (nejen) nákladních aut motory nevypínají po celou dobu vykládky. Snad kvůli klimatizaci, nebo ze strachu, že motor znovu nenaskočí. Obzvláště výživná je morseovka neustálého couvání strojů na stavbách!
Prodejny oblečení v centru Prahy mají na fasádě umístěné reprobedny, takže od každých dveří se line jiná "hudba". Nalákají tím snad nějaké zákazníky dovnitř? Mě zahánějí na druhý chodník.
Největší problém mám ale s restauracemi. Vůbec netuším, proč v nich vyhrává hudba. Lidé se sem přicházejí najíst, případně si popovídat. Pochybuji, že hosté dorazili, aby se mohli zaposlouchat do některého komerčního rádia, které hraje v podstatě jen jeden rytmus: DUC-DUC. Jednou jsem slyšel, že podobně jako přesolené jídlo v restauraci podporuje žízeň, tak hlasitá hudba zamezuje hovoru a lidé se tím pádem častěji napijí. Pokud je to pravda, tak je to velmi laciný trik, na který bychom neměli naskakovat. Spíš si myslím, že si hraje personál pro sebe, aby jim šichta lépe ubíhala. A vzhledem k tomu, že se jedná převážně o mladší ročníky, hudební (ne)vkus tomu odpovídá. Něco jiného je, když v řecké restauraci hraje potichu jejich folklor, to na müsli pochopitelně nemám. Vícekrát jsem slušně požádal, aby byla hudba ztišena. Ty obličeje jste měli vidět! Co si asi mysleli o obtěžujícím gerontovi, si také umíte domyslet. Výsledek se dostavil, ale pouze na chvíli, protože zanedlouho okolo potenciometru prošel jiný kolega, který jej ihned vrátil do původní polohy. V jednom případě jsem dokonce použil švýcarský důstojnický nůž Victorinox k odříznutí kabelu vedoucího k reprobedně visící přímo nad naší hlavou.
Řešení je pochopitelně jednoduché: do takových pohostinců nechodit! K orientaci by pomohla například samolepka na dveřích "V NAŠÍ RESTAURACI HUDBA NEHRAJE".
Také by to mělo být součástí hodnocení restaurací, a mělo by to být uvedeno v průvodcích doporučujících kvalitní gastronomii.
Čím víc mi sluchu ubývá, tím více si ho vážím. Slepota je jistě strašná, ale můžete si posedět s přáteli a bavit se s nimi jako za mlada. Hluchý je vyčleněn z kolektivu, chvíli se pokouší porozumět hovoru, ale nakonec to vzdá. Pochopitelně existují dnes již velmi moderní a drahá sluchadla, ale ani ta vám v hlučné hospodě moc nepomohou, kromě jiného právě kvůli tomu, že tam řve rádio nebo jiný zdroj akustického smogu. Pojďme takové podniky ignorovat!
