Důvody proč se domy (s rozmyslem!) prodávaly a za jaké ceny jsou jinde.

Domovní údržba byla obrovsky zanedbána, nájemné v roce 1990 nestačilo na běžný provoz. Náhle přišel obrovský růst cen, vyvolaný tržními změnami a zavedením DPH. Tedy i nákladů na provoz domů. Všechny regulované ceny (jmenovitě energií) se růstu cen přizpůsobily. Jen v případě nájemného trval doc. (tehdy) Ing. Václav Klaus, CSc. na jejich neměnnosti. (Později v tom pokračoval prognostik Ing. Miloš Zeman.)

Takže jestliže nájemné krylo v roce 1990 provozní náklady z 90 ÷ 95 %, v roce 1996 už to bylo jen necelých 30 % a v roce 1998 sotva 24 %. Pro obce se stalo dotování provozu objektů (navíc akutně vyžadujících generální opravy) neúnosným. Proto se přistoupilo k prodeji nemalé části bytových domů. Prodejní cena ztrátového objektu nemůže být nikdy dost nízká, takže povídání o prodeji pod cenou je jen akademické tvrzeni.

Tento nesmyslný přístup vlád (změněný až na základě rozhodnutí mezinárodních soudů) vedl nejen k uvedené politice obcí (zbav se bytů kdo můžeš), ale k zoufalým krokům restituentů (ať již prodejem - opět za babku, nebo nezákonnými snahami o vystěhování nájemníků, chráněných regulovaným nájmem).

Jedna z mnoha hrubých chyb pana Klause.

Všechny ty negativní jevy spojené s přechodem z totálně státního do téměř totálně soukromého jsou pochopitelné a byly předvídatelné., člověk je jen člověk. Ale rozhodující byl "pokyn" z Wall streetu - otočit nevratně a rychle kolo dějin Nejsem ale žádný nepřítel sociálně-tržního modelu, ale každá velká změna přináší jak klady tak i negativa.

"Absolutizace" soukromého vlastnictví, která je u nás populární, má také stinné stránky. Pokud jde o byty - tak v SVJ by mohli vyprávět.

Mé rodné Vinohrady mi do smrti nikdo nevezme....

Slyšel jsem i takové zjednodušené vysvětlování že domy a paláce v rukou šejků a podobných ve světových metropolích není nic ke znepokojení. Oni je přece z Paříže či Londýna neodvezou