Řadu z politiků musíme jen prostě "vysedět" a počkat až jim skončí mandát a zmizí podobně jako KSČ v propadlišti dějin nebo na Vysočině.
Tušíte kolik let by (marně) připravovalo ministerstvo školství výuku on-line, která naběhla v rámci týdnů jen díky čínské chřipce i v tomto snad nejkonzervativnějším oboru našeho života?
Mám velký problém s tím, že toto souvětí bude v souvislosti se začátkem II. světové války znít pozitivně, ale jízda na silnici vlevo byla mávnutím panzerfaustu přeložena doprava za jediný den. Nutno ale zmínit, že počet aut v ČSR byl tehdy poměrně zanedbatelný.
A teď opět krize nese vlajku pokroku. Minulý týden jsem se ve večerních zprávách dozvěděl, že majitel firmy, jež roztápěla pec o vysoké spotřebě elektrického proudu třikrát týdně, uvažuje o tom, že pec spustí jen jednou týdně, ale na více hodin! Upřímně řečeno se trochu divím, že ho to nenapadlo dřív, ale buďme pozitivní, je fajn, že o tom uvažuje. A jestli ta energetická krize nás všechny donutí se zamyslet nad podobnými věcmi, tak tleskám.
Odborníci tvrdí, že gigantický požár v Českosaském Švýcarsku je vlastně pro přírodu dobrý. Popel je hnojivo a příroda si jako obvykle rychle pomůže,
Jen škoda, že k tomu vždycky potřebujeme nějaký průšvih: války, epidemie, krize, požáry...
Před mnoha lety jsem debatoval s jedním zarytým komunistou. V rozhovoru použil sousloví "pozitivní popření". To mě zarazilo, požádal jsem o vysvětlení. Jako příklad uvedl nahrazení starého nehygienického koloniálu krásnou novou sídlištní samoobsluhou.
Rozhlížím se, koho bych tak v politickém spektru nejraději pozitivně popřel a obávám se, že menší počet bude těch, které bych pozitivně nepopřel.
Ono se to sousloví dá také obrátit a bude vypadat politicky korektněji. Můžeme například někoho "negativně pochválit", což by byla vlastně jakási "pochvala s výstrahou".
Řadu z politiků musíme jen prostě "vysedět" a počkat až jim skončí mandát a zmizí podobně jako KSČ v propadlišti dějin nebo na Vysočině.
U nás na sídlišti se objevily "zuby". Přesněji řečeno billboardy se zubícími se politiky, kteří žádají o náš hlas. Měli bychom se dobře zamyslet, co předvedli v minulosti a co nabízejí pro budoucnost. Hodně napoví už mnohdy bezobsažné slogany, nebo spíše klišé, případně sliby něčeho, co takový zvolenec vůbec nemůže splnit.
A tak přeji všem u voleb šťastnou ruku, neskočme jim, prosím, zase na špek!
Na závěr moudrá slova, která na dnešek pasují jako zadel na hrnec.
Válka je zprvu naděje, že se nám povede lépe, potom očekávání, že se druhému povede hůře, pak zadostiučinění, že se ani tomu druhému nevede lépe, a nakonec překvapení, že se oběma vede hůře. Karl Kraus (1874-1936)
