Přání otcem myšlenky

Agrotechnické lhůty na chalupě nám zabránily sledovat celý povolební maraton. Jakub a jím pozvaní politologové měli za úkol udržet u obrazovky diváky, které zajímá tak obskurní věc, jako je senát. Svůj postoj k němu dali už dříve najevo naši přední i zadní politici. Zajímavé je, že to byli vždy ti, kterým se senát jaksi nehodil do krámu, protože ho nemohli ovládat a jen jim komplikoval jejich cestu ke hvězdám. Nejdál to ovšem dotáhl náš pan koblihář, který jako první v krátké historii horní komory měl tu aroganci, že k volbám nedorazil. Je to další prvenství a další důkaz, jak tlustá je jeho hroší kůže.

Když jsme se ženou usedli k obrazovce a sledovali na ČT24 běžící headline, tak jsme měli pocit, jako když jsme kdysi za komunistů porazili v hokeji sbornou a hned bouchli šampus. Výsledky demokratických stran - od těch středových až po konzervativního vítěze voleb - nás nadchly. ODS si svůj návrat mezi rozhodující síly na našem politickém nebi odpracovala, i když některých jmen se zbavit nedokázala. O to více mě potěšila Tuberova slovo o tom, že by raději soutěžil se socialisty, kteří mají jasný politický postoj, program a jsou vypočitatelní, než s levicově populistickým hnutím Anofertu. Budeme věřit, že si to socani během příštích let také odpracují a do první ligy se vrátí.

Odbočím k pátečnímu rozhlasovému zpravodajství z revoluce na ČVUT. V tom sporu není lehké se orientovat, ale některé kroky rektora rozblikaly kontrolky a vyvolaly masové hnutí na podporu jím bezdůvodně odvolaného ředitele CIIRKu. Nejspíš je něco shnilého ve státě dánském. Proč o tom píšu? Zaujala mě slova našeho řepkového krále, kterými si podobně jako ve střetu s Kalouskem (během debaty před hlasováním o důvěře vládě) opět strhl škrabošku. Zavítal na akademickou půdu, podpořil rebely - to je všechno v pořádku, ale slova a dikce, kterými vysvětlil panu rektorovi, že pokud neustoupí, tak se postará, že nedostane ani korunu! Máte sice akedemickou svobodu, ale pokud nebudete sekat dobrotu, tak má jisté hranice, naznačil.

Zpátky k volbám. Nevím, jestli propad vládní strany znamená, že je její popularita za horní úvratí, je na trajektorii směrem dolů a zařadí se mezi marketingové projekty jako Věci veřejné, postupně oslábne a zmizí. To si zatím netroufám prorokovat, v Praze tomu tak už je a snad to postupně dojde i dalším regionům.

Jen nevím, jestli není přání otcem myšlenky. Víme, jak se vrtí psem a naše naivní voliče stačí postrašit – tu Benešovými dekrety, tu imigrant, vzápětí nabídnout řešení a opět se stát mesiášem nespokojených.

Výsledek voleb v Bavorsku jasně ilustruje propad středopravých stran, příklon k levému (Zelení) a pravému (AfD) extrému. V tom spatřuji podobnost s naším příběhem, klasické demokratické strany prohospodařily svůj kredit a připravily tak půdu pro extrémisty.

Abychom si ještě neřekli: „Zlatej agent Bureš!“ není ani nácek, ani ekoterorista! Jen lže, odklání státní peníze do vlastní kapsy a likviduje vše, co mu stojí v cestě.