Tři sta let jsme trpěli

Už jsem chtěl slíbit, že dnes budu psát opravdu, ale opravdu naposledy o tom, že jsme se v těch osmičkových letech měli bránit, ale nemělo by to smysl. Stejně bych to porušil. Teď kolem výročí Mnichova toho byla plná média, tak se toho hned tak nezbavíme.

Za posledních tři sta let jsme sami sobě vládli jen 50 roků. Ta léta cizí nadvlády nás naučila kolaborovat, prospěchařit a s vládnoucím režimem se nějak aranžovat. V nejlepším případě odejít do vnitřní emigrace. Zákonitě měla na náš charakter zhoubný vliv. Nemáme tradici se bránit se zbraní v ruce, nevíme ani co si počít s bratry Mašíny. 

Na druhé straně nemohu nepřipomenout ty statečné, kteří se našemu srabáctví vymkli a za naši svobodu odešli bojovat a padnout. Těm by měl patřit náš obdiv a úcta.

Srovnejme to se stejným obdobím v USA. V roce 1620 přivezla Mayflower z Anglie „Otce poutníky“ – první osadníky. To byli lidé, kteří byli ochotni riskovat, jít do neznáma a o svou novou existenci se utkat. Do Ameriky putovaly proudy dalších - každý je tam odněkud. Když vynecháme černé otroky a původní obyvatele, kterých moc nezbylo, jsou to především emigranti, které vyhnal například hladomor z Irska, nebo nacisté před válkou, tedy lidé, kteří byli schopni zvednout zadek a o své lepší příští (nebo vůbec nějaké příští) se poprat. Mnoho dalších přišlo do země neomezených možností za prací, za zlatem, za lepší budoucností. Nesmíme také zapomínat na ty, kteří se tam odjeli ukrýt před spravedlností starého kontinentu, nebo které tam už v železech doručil král Jakub I. 

To znamená, že jsou Američané svým způsobem spříznění volbou, která říká: „Umím se o sebe a svou rodinu (třeba se zbraní v ruce) postarat a nikdo mi do toho nebude kecat.“ Nejde jen o to mít možnost si zbraň obstarat, jde také o ochotu a rozhodnost ji použít.

Bohužel bych měl napsat „byli“, protože už tomu tak není. Vítězí pokrytectví, kterému se vznešeně říká politická korektnost. USA už dávno není zemí neomezených možností a synonymem pro svobodu a demokracii. Ničí ji levicoví snílkové, všechno se stále více reguluje, stát bobtná a plíživě se tam nasouvá nám dobře známý socík. Jak to řekl Jára Cimrman: „Tak dlouho jdeš na Západ, až dojdeš na Východ.“ Problémem je, že tento podivný systém Američané exportují do celého světa a kdo nesouhlasí je rasista, sexista, šovinista, a další výrazy si laskavý čtenář může doplnit sám.

Potkal jsem na Pouti do Santiaga jednoho Němce a ten říkal, že politická korektnost, multi-kulti, feminismus, ekoteroristé a #metoo naši civilizaci zničí dřív, než muslimáci. Od té doby o tom dost přemýšlím.